Moje původní představa o Kanárském souostroví byla hodně zkreslená. Představoval jsem si zarostlou džungli. Gran Canaria jsou skály a kamenitá půda. Mýtus o kontinentu v malém si vymyslely cestovky. Na jihu u Playa del Inglés (anglická pláž) je pár písečných dun, ale spousta pláží je vytvořena uměle a na koupání to moc není. Už první den bylo jasné, že mnohem z
ajímavější bude poznávat centrální část ostrova, který měří v průměru 50 km. Ze sverovýchodu na jihozápad vede podél pobřeží dálnice a síť kvalitních silnic, do centra a na západ ostrova jsou to úzké horské silnice. Pěšky se tudy projít vlastně ani nedá a na kole to zavání sebevraždou. Rental car byl tedy nutností. Půjčovny jsou v turistických centrech na každém rohu. Jih ostrova je suchý, roste tam maximálně nízká vegetace a palmy. Se stoupající nadmořskou výškou směrem do centra ostrova se postupně objevovaly kaktusy a jehličnany a zhruba od 
poloviny ostrova na sever i listnaté stromy. Horské vesničky žijí svým ospalým způsobem a spolu s exotickou vegetací vydávají zvlásť po drobném dešti nebo spíš mrholení neuvěřitelnou nepopsatelnou vůni, která v člověku evokuje dávno zapomenuté zážitky. Lidi tady spíš zevlují, sedí na ulici, kouří, pozorují nebo sedí v hospodě. Řidičům je povoleno mít v krvi 0,8 %o alkoholu a minimálně tuhle hladinu si průměrný kanářan trvale udržuje. Jídlo je všude i v horách úplně obyčejné, většinou rýže, hranolky a ryby.
Dají vám jídelní lístek s dvaceti jídly a pak vám po půlhodině řeknou, že je jen ryba a rýže. Číšníci si rádi přihnou a pokřikují po turistech různé nesmysly, třeba v Puerto Mogan jeden z nich křičel na kolemjdoucí sedmdesátiletou turistku "Oh my god! You are so beautifull!" Místní kuchyně je taky mytický pojem. Ve větších střediscích je to pizzerie na pizzerii, jedna vedle druhé. Všude jen hamburgery, pizza, pasta, hranolky, rýže. V centru Prahy to v porovnání s tímhle není zas tak špatné. V místech kde žijí 
spíš domorodci se člověk nenají vůbec, protože lidi jsou hodně uzavření. Restaurace pokud na nějakou narazíte, je prázdná a není skoro nic na výběr. Na pobřeží se dá nakoupit v četných "supermarketech", které jsou zhruba na úrovni našeho Alberta. Výběr se liší místo od místa, všude najdete povinné brambůrky Lays a podobně. Ovoce vypadá dost unaveně a zeleninu nebo saláty nekoupíte. Jiná kapitola je Las Palmas, hlavní město o velikosti zhruba Brna. Tady už je všechno od Makra, Carrefouru po Ikeu. V historické části tohoto města najdete dokonce muzeum moderního umění s většíma instalacema a projekcí různých performances. Nedosahuje však úrovně podobných institucí v Evropě a nesmí se tady fotit. 
Cestovat se dá taky místními autobusy, třeba linka 1 jezdí z Moganu do las Palmas a opačně každých dvacet minut. Stojí ovšem v každé díře a v pátek večer počítejte s tlupou opilých poláků, kteří se špatně slyší. Z těch zajímavých míst stojí za to vidět v první řadě střed ostrova, horské vesnice, Rogue Nublo - je to skoro na vrcholu a je tam už dost zima. Pak staré centrum Las Palmas a jeho městskou pláž Las Canteras. Dále třeba Galdar, Teror, Arucas, dlouhou pláž s písečnýma dunama mezi Playa del Ingles a Maspalomas. Všechny fotky tady: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608863221896/Part 2: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608882137089/
Las Palmas: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608887349884/
