Dost dobrá kytara LAG Autumn 300J

Docela často a rád se poflakuju uvnitř prodejen hudebních nástrojů. Miluju synťáky, ale tak velký výběr v českých shopech zase není a někdy je i obtížné staffu vysvětlit, co vlastně chcete. Zato ke kytaře stačí prostě přijít, popadnout a už to hraje. Vyzkoušel jsem jich snad stovky.

Tohle jumbo francouzské firmy LAG vůbec nebylo v plánu. Když jsem ho tam ale v malém obchůdku ve Valmezu otestoval, bylo jasné, že tahle kytara má něco navíc. Za cenu necelých sedm tisíc nabízí neskutečně příjemný a vyvážený sound. Brouk byl v hlavě a za pár dnů jsem se musel znovu ujistit, jestli to třeba jen nebyl úlet. Peníze už jely pro jistotu se mnou a zpátky se vezla kytara. Hrála líp než stopa, kterou zanechala v mé paměti.

Kytaře nemůžu skoro nic vytknout. Je perfektně řemeslně zpracovaná, nikde nic nedrnčí, neotravuje. Struny jsou trochu netradičně osazeny z vrchní strany kobylky. Její vytržení ale nehrozí, protože je kolíky připevněná k vnitřnímu žebrování. Jediná věc, která se nepovedla, je barevné provedení připomínající dveře od kanclu.

Je to obrovské překvapení a nelituju ani korunu. Má totiž skutečně big sound téměř srovnatelný s mnohem dražšíma kytarama. Ty už pak můžou za propastný cenový rozdíl nabídnout nepatrně dokonalejší vyrovnanost a jistotu v basech. Barva zvuku je u tohoto Lagu neuvěřitelná. Má dlouhý sustain a středovýšky zní nekompromisně. Jestli bude někdy čas, zkusím nahrát pár ukázek na mikrofon nebo video na YouTube.

Cesta do hlubin ostrova Gran Canaria

Moje původní představa o Kanárském souostroví byla hodně zkreslená. Představoval jsem si zarostlou džungli. Gran Canaria jsou skály a kamenitá půda. Mýtus o kontinentu v malém si vymyslely cestovky. Na jihu u Playa del Inglés (anglická pláž) je pár písečných dun, ale spousta pláží je vytvořena uměle a na koupání to moc není. Už první den bylo jasné, že mnohem zajímavější bude poznávat centrální část ostrova, který měří v průměru 50 km. Ze sverovýchodu na jihozápad vede podél pobřeží dálnice a síť kvalitních silnic, do centra a na západ ostrova jsou to úzké horské silnice. Pěšky se tudy projít vlastně ani nedá a na kole to zavání sebevraždou. Rental car byl tedy nutností. Půjčovny jsou v turistických centrech na každém rohu. Jih ostrova je suchý, roste tam maximálně nízká vegetace a palmy. Se stoupající nadmořskou výškou směrem do centra ostrova se postupně objevovaly kaktusy a jehličnany a zhruba od poloviny ostrova na sever i listnaté stromy. Horské vesničky žijí svým ospalým způsobem a spolu s exotickou vegetací vydávají zvlásť po drobném dešti nebo spíš mrholení neuvěřitelnou nepopsatelnou vůni, která v člověku evokuje dávno zapomenuté zážitky. Lidi tady spíš zevlují, sedí na ulici, kouří, pozorují nebo sedí v hospodě. Řidičům je povoleno mít v krvi 0,8 %o alkoholu a minimálně tuhle hladinu si průměrný kanářan trvale udržuje. Jídlo je všude i v horách úplně obyčejné, většinou rýže, hranolky a ryby. Dají vám jídelní lístek s dvaceti jídly a pak vám po půlhodině řeknou, že je jen ryba a rýže. Číšníci si rádi přihnou a pokřikují po turistech různé nesmysly, třeba v Puerto Mogan jeden z nich křičel na kolemjdoucí sedmdesátiletou turistku "Oh my god! You are so beautifull!" Místní kuchyně je taky mytický pojem. Ve větších střediscích je to pizzerie na pizzerii, jedna vedle druhé. Všude jen hamburgery, pizza, pasta, hranolky, rýže. V centru Prahy to v porovnání s tímhle není zas tak špatné. V místech kde žijí spíš domorodci se člověk nenají vůbec, protože lidi jsou hodně uzavření. Restaurace pokud na nějakou narazíte, je prázdná a není skoro nic na výběr. Na pobřeží se dá nakoupit v četných "supermarketech", které jsou zhruba na úrovni našeho Alberta. Výběr se liší místo od místa, všude najdete povinné brambůrky Lays a podobně. Ovoce vypadá dost unaveně a zeleninu nebo saláty nekoupíte. Jiná kapitola je Las Palmas, hlavní město o velikosti zhruba Brna. Tady už je všechno od Makra, Carrefouru po Ikeu. V historické části tohoto města najdete dokonce muzeum moderního umění s většíma instalacema a projekcí různých performances. Nedosahuje však úrovně podobných institucí v Evropě a nesmí se tady fotit. Cestovat se dá taky místními autobusy, třeba linka 1 jezdí z Moganu do las Palmas a opačně každých dvacet minut. Stojí ovšem v každé díře a v pátek večer počítejte s tlupou opilých poláků, kteří se špatně slyší. Z těch zajímavých míst stojí za to vidět v první řadě střed ostrova, horské vesnice, Rogue Nublo - je to skoro na vrcholu a je tam už dost zima. Pak staré centrum Las Palmas a jeho městskou pláž Las Canteras. Dále třeba Galdar, Teror, Arucas, dlouhou pláž s písečnýma dunama mezi Playa del Ingles a Maspalomas. Všechny fotky tady: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608863221896/


Part 2: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608882137089/


Las Palmas: http://www.flickr.com/photos/32298145@N02/sets/72157608887349884/

Paříž - fotky z druhé cesty

Brzy následovala další cesta do Paříže, tentokrát důkladnější. Je víc fotek a hezčích.

Sorbona, Notre Dame, ostrov de la Cité: http://www.syntheticaura.com/paris2/paris2/index.html

forum Les Halles, centrum Pompidou, Opera, Marais : http://www.syntheticaura.com/paris3/index.html

Villette, park de Belleville: http://www.syntheticaura.com/paris4/index.html

Hřbitov otce Lachaise, fotky z metra, z Champs a z okolí Gare de l'Est: http://www.syntheticaura.com/paris5/index.html

Buloňský lesík, derby v Auteuil: http://www.syntheticaura.com/paris6/index.html

Večerní fotky z okolí Seiny od muzea d'Orsay až skoro k Eiffelovce: http://www.syntheticaura.com/paris7/index.html

Versailles - 1. část : http://www.syntheticaura.com/paris8/index.html

Vesrailles - 2. část : http://www.syntheticaura.com/paris9/index.html

text přibude taky až bude čas.

Pár dnů v Paříži - září 2008

V polovině září tady počasí nebylo bůhvíco a tak větší část cesty probíhala za deště. Jakmile jsme zvládli D1 a pražskou Jižní spojku, čekala nás už "jen" krásná rovná a nekonfliktní E50 až do Paříže. Dálnice vede opravdu z Prahy až do Paříže, u nás jako D5, v Německu jako čerstvě kompletní A6 a ve Francii A4. Odchýlit se dá pouze v blízkosti Mannheimu a kousek za Fr./De hranicí je dálniční odbočka. Zhruba v těch místech začaly mizet mraky a bylo jasné, že v Paříži nás čeká babí léto. Bohužel na francouzských dálnicích se platí mýtné, které odhadem sečteno dělá v jednom směru 26 euro. Díky tomu je tam dálnice poloprázdná, místy má luxusní povrch na úrovni závodního okruhu a vždy po pár kilometrech nabízí odpočivadla s nápaditýma lavičkama a WC. Ve Francii je vůbec všechno nějak příjemnější a blíž k lidem, lidi se tady většinou chovají přátelsky. Pařížané dávají hodně energie do toho, aby se dobře cítili sami i jejich okolí, do kterého počítají i cizí lidi se kterýma se náhodou někde potkají. Dávají si záležet na vlastní vizáži, nešetří širokými úsměvy. Mají priority trochu jinde než třeba Němci. Pokud jde o smlouvání při nákupech, nechají se bez velkého odporu a tragických pocitů zlomit na mnohem nižší cenu. Myslím, že je jim celkem fuk, jestli si místo luxusního auta koupí jen standart. Tohle tady opravdu není priorita i když třeba ve čtvrti Saint Germain de Pres může člověk ma chvíli podlehnout pocitu méněcennosti. Tu si ale bohatě vykompenzuje návstěvou Montmartru, kde sídlí spíš nižší vrstvy a obchody na úrovni našich Asia mix shop. I tihle lidé se usmívají a netrpí žádnou zahořklostí.

Kromě toho je část Montmartre, hlavně boulevard de Clichy a okolí centrem erotických kabaretů, sexshopů a muzea erotiky. Náš hotel se nacházel na opačné straně centrální části Paříže v Montparnasse, Rue d'Alesia. Na téhle ulici prozměnu sídlí značkové obchody typu "Stock" neboli starší modely obuvi a oblečení za velkoobchodní ceny. I tyhle ceny jsou ale pro našince paleta. Drahé je i jídlo, naštěstí kousek od hotelu v ulici je sámoška s obrovským výberem salátů, zeleniny a nepasterovaných džusů. Tuhle prodejnu mi seslalo samo nebe, protože v ceně pokoje sice byla snídaně, ta ale sestávala z baget, croisanů, másla, sýru a automatu na kafe. Enzymy nikde.

První den jsme stihli pěšky obejít hřbitov v Montparnasse (pozor, Morrison leží jinde:-), Eiffelovku, Champs Elysees a Louvre. Louvre jsme už jen narychlo proběhli a určitě by si zasloužil sám celodenní návštěvu. Druhý den jsme zvolnili tempo, zajeli linkou metra M4 z Alesie na Montmartre a dali tomu volný průběh. Lístek na metro tady stojí 1.6 euro, je přestupní a platí hodinu a půl. Poslední den jsme navštívili Disneyland, situovaný 32km východně od Paříže. Původní plán jet do Disneyho parku autem jsme zavrhli s ohledem na komplikovaný průjezd dopravní džunglí. Zvolili jsme tedy RER, příměstský vlak. V centru města jsme na stanici Les Halles přestoupili z metra na RER trasy A, směr Chessey. Koupili jsme si zvýhodněné vstupenky pro oba parky .Vedle Disneylandu je ještě Walt Disney studio's park. Tam nás ale v šest večer už nepustili. U některých atrakcí je víc než hodinová fronta, ale třeba Space Mountain za to stojí.

Teď se krátce vrátím k silničnímu provozu. Rád jsem si vychutnal kvalitní dálnice, ale autem do Paříže už nikdy nejedu a už vůbec ne novým autem. Za prvé je to o ústa nebo spíš o plechy. Ke vší neprůjezdnosti dostáváte jako bonus mraky kličkujících skůtrů a motorek, takže se skoro nedá přejet z pruhu do pruhu. Neumím si představit, že bych v centrální části Paříže hledal parkování blind. Před odjezdem jsem využil službu http://www.parkingsdeparis.com/ . Dá se samozřejmě parkovat různě a co jsem viděl, obvykle policistky dávaly jen za sklo lístek. V úplném centru byly ale vidět i botičky. V ulicích jsou často na křižovatkách i dopravní policistky. Dokážou krásně spojit eleganci a nesmlouvavé udržování pořádku. Tohle je další charakteristická věc u Francouzů, která nám bohužel chybí. Viděl jsem to i u mladých slečen, které v zábavním parku hlídaly turnikety. Stačilo, když někdo přelezl zábradlí u atrakce nebo vešel dovnitř východem. Hned byly u něj a vykázaly ho gestem, které nesneslo odpor :) Drtivá většina lidí dodržuje určitá pravidla, díky kterým společnost funguje. Věci jsou dané a nikdo o nich nediskutuje. Legrace je legrace a vážná věc je vážná věc. Taky se tady míň lže.
Druhý důvod, proč nejet autem je ten, že bezvadně funguje doprava z letišť a navazuje na tu městskou. Zkrátka auto je vám tady na nic, koule na noze.

Zajímavých míst je spousta, škoda že nebyl čas. Všude jsou mraky památek a nádherných ženských :) Stačí vejít někam do obchodu a už se na vás smějí, pouštějí jiskřičky a užívají si to. Vůbec se za tohle nestydí. Ono ani není za co. Za celou dobu jsem neviděl neupravenou nebo tlustou Francouzku. A jestli jo, tak to byla zahraniční turistka:)

Více fotek na http://www.syntheticaura.com/paris/index.html

MicroKORG - Vocoder

Někde tady v úvodu slibuju článek o MicroKorgu. Není zrovna moc času a tak dám aspoň ukázku vocoderu. Vocoder je asi nejsilnější věc tohoto VA spíš modulu než synťáku. MicroKorg se objevil při příležitosti nějakých kulatin firmy Keio ORGan. Docela příjemně vypadá a vlastně i celkem jednoduše jde editovat, což by člověk při pohledu na 7 vintage knobů ani neřekl. Na top panelu má pěkně popsánu modulační matrici, stačí si jen zvyknout. Krom vocoderu není špatný na čtvercovou basu a díky tomu že má slušný výběr vlnových průběhů a chorus/flanger + delay, umí i různé navoněné pohádkově laděné zvuky. Tohle ostatně Korg uměl vždycky. Tady u Mikrokorga mají díky DSP trochu idustriální nádech, což se občas může hodit. Myslím, že není žádná ostuda pořídit si Mikrokorga, vždyť je (stejně jako jeho větší sourozenec MS2000) velmi často vidět ve studiích a na podiích těch nej pop idolů stejně jako u elektroprzničů.
Vlastně ani nevím co by se mělo u vocoderu nastavovat a tak se spokojím s průjezdem presetama a ruční modulací Cutoff/reso:
http://www.syntheticaura.com/pics/korg-voco.mp3

Roland DEP-5

Roland DEP-5 je velice levný reverb z roku 1986. Má MIDI a já původně předpokládal, že půjde syncnout na midiclock. Skutečnost je taková, že via Program Change dokáže prohazovat svých 99 paměťových pozic. Tím to končí. Možná si říkáte, k čemu u reverbu sync? On je to hlavně modulační reverb a jeho síla je v dlouhém dozvuku. K sofistikovanému jazzu to zrovna není, neboť zní trochu plechově. Má 16ti bitové AD-DA převodníky. Interní procesing je údajně v 28 bitech a samplovací frekvence 32 kHz.
Používá jedenáct základních algoritmů, které jsou kombinací chorusu, reverbu, non lin a delaye. Delay je celkem tuctový. Pro tyhle účely mám mnohem lepší analogový Electrix Mo-Fx. Gate reverb zní stejně jako normální krátký verb hodně levně. DEP umí taky revers, ale není to nic extra. Na tohle je pro změnu dobrý nedávno koupený EHX Hazarai. Skoro se dá říct, že DEP je opak Lexiconů, které neumí nic než reverb. Tohle je naopak výborné na spoustu věcí, jen ne na reverb:)

Naprosto skvělá je kombinace chorusu a dlouhého dozvuku, který může nabrat úctyhodnou délku 99 sekund. Navíc dva z reverbů, označené jako "S-special"mají další modulaci už v sobě. K tomu si ještě připočtěte třípásmový ekvalizér s parametrickými středy a funkci Dump (zkrácení dozvuku u vyšších frekvencí). Takhle krásně rozpohybovaný veliký prostor je radost slyšet. Kromě S- reverbů je možno si vybrat 11 druhů roomu, 7 hallů a 2 x plate. Veškeré parametry jsou dobře čitelné na hodně slušném displeji a jsou uváděny buď v milisekundách nebo Herzích. Dají se proto aspoň takhle přizpůsobit tempu skladby. Stačí použít BPM kalkulačku, třeba tuhle: http://www.thewhippinpost.co.uk/tools/delay-time-calculator.htm

Největší pozitivum, a to opravdu hodně cením, je možnost editovat hlavní parametry čudlíkama na předním panelu. Vlevo jsou tři knoby pro nastavení chorusu, vpravo tři pro reverb. Stačí stisknout tlačítko a tři chorus knoby se změní v ovladač ekvalizeru. Mezi nima je barevně odlišený knob pro výběr algoritmu. Další parametry se mohou nastavovat pomocí dvousměrných tlačítek kolem displeje. Tohle nemůže být vymyšleno líp. Proč musí mít dnešní Bossy tolik "možností" a jenom dva čudly? Aha jo, někdo se musí živit výrobou MIDI kontrolerů a editačního softu. No dobře.

Na závěr ještě DEPa pochválím za to, že nešumí a je velmi vhodný na elektronické prasárny.

Prophet 8 + DEP S-reverb: http://www.syntheticaura.com/music/rolanddep2.mp3
Prophet 8 + DEP extrem chorus: http://www.syntheticaura.com/music/rolanddep1.mp3

Pár historických ukázek

Než začnu pouštět do světa aktuální tracky, chci se mírně vypořádat s minulostí. Některé starší tracky zmizely v nenávratnu díky technickým poruchám buď u mě nebo na servru, kam se ukládaly. Přesto se toho hodně dochovalo ve formě mp3. Pár z nich teď naposledy uvádím na světlo světa s tím, že jde o uzavřenou kapitolu. Všechny tracky vznikaly pod hlavičkou Tomas Lynx nebo Thomas Lynx, což je předchůdce Synthetic Aury. Úplně první počin jsem ještě vyplodil jako Peteness. Za vším stojí tatáž osoba.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/maria.mp3
Tohle je asi nejznámější věc. Hrálo se to v Inclubátoru českého Radia 1, aniž bych se o to nějak přičinil. Karlos Kropáček to prostě vyzobl z webu a použil. Dostala se i do Breakbeat Conference.
Dodám jen, že je to asi můj nejrychleji vyrobený track. Všechno jsou samply + VST Korg Legacy Cell + VST Vanguard.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/revolver.mp3
Revolver je už propracovanější a je postaven na zvucích Access Virus rack a Nord Lead. Tady se taky jako backlight naposledy uplatnila moje kytara Ibanez JS100.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/chicago.mp3
Tohle spadá do období experimentů s Nord Lead 3. Byla to velká událost, když se objevila nová verze Norda. Musel jsem ho mít.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/cocainetrain.mp3
Tahle skladba je jedna z prvních s Virem. Jako basa posloužil Korg X5D.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/pohoda.mp3
Jenom testování softu, tentokrát Native Instruments B4. Varhany.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/reason.mp3
Hodně starý track. Je to můj uplně první v Reasonu. Zdrojem zvuku je Substractor. V té době jsem to pomalu začínal brát vážně.

http://www.syntheticaura.com/music/zacatky/fruity.mp3
Za tohle se skoro stydím, ale ani tohle období nesmí chybět - Fruity Loops.
Moje úplné produkční začátky. Za ten průser ale nemůžou Fruity :).

Příště o jedné z mašin.

Moog Rogue - nadstandartní vstupy

Před nějakým časem začal studio zkrášlovat nejen vizáží, nýbrž hlavně zvukem Moog the Rogue. Umí pěkně tlusté basy, ale to není zdaleka všechno. Zvládne i perkusivní zvuky, zvlášť když se dva oscilátory sladí o oktávu a vhodně nastaví obálka filtru. I když v Moog jazyce se jedná spíše o konturu, tedy zřejmě jakýsi předchůdce obálky. Menší problém byl naladit ho, aby fungoval s MIDI převodníkem. Jeden z trimrů druhého oscilátoru nějak nefunguje, přesto se nakonec povedlo aspoň přibližně Rogueho sladit s Prophetem a MFB. Nebudu to protahovat, možná dodatečně přihodím ukázky v mp3. Proč o něm vlastně píšu? Tenhle můj Rogue je trochu spešl. Má na rear panelu navíc dva 1/4'' vstupy. Bohužel se mi zatím nepodařilo vypátrat k čemu můžou sloužit.......Jestli víte víc, pište.

MFB synth II

Tenhle modul mám zhruba rok. Je to jeden z mála v současnosti vyráběných analogů. Výrobce (Manfred Fricke Berlin) vyrábí mj ještě další hybridní syntezátory, sekvencery, drummoduly, filtry a modulární součásti. Tohle je storpocentní analog. Je úplně jednoduchý, po pár týdnech už vás nemůže ničím překvapit. Ve druhém článku se chvástám, že jde o nejvyšší model výrobce a teď s nelibostí zjišťuju, že ve Frankfurtu Fricke představil nový MFB synth 3:) Přesto je pro mě stále zdrojem inspirace a docela často ho zaslechnu někde v oficiálním setu. Hned první zvuk v téhle mojí ukázce je něco z breakbeatu, nejspíš Aquasky: http://www.syntheticaura.com/music/mfb01-aquask.mp3
Popis je jednoduchý - 3 x VCO - první dva oscilátory buď trojúhelník, pila nebo čtverec + možnost posunu o dvě oktávy. Tyhle dva se dají synchronizovat podle prvního. Třetí oscilátor je o oktávu níž a taky jde ještě o dvě oktávy posunout. Trojúhelník, pila a modulovatelný PW. PW se moduluje buď ručně nebo prvním ze dvou LFO. Synth II má ring modulaci VCO1/VCO2 a/nebo VCO2/VCO3. Tohle z něj spolu se syncem prvních dvou VCO dělá dost průrazný nástroj, bohatý na vyšší harmonické. K tomu je ještě třeba připočíst možnost frekvenční modulace samooscilujícího filtru třetím oscilátorem. Rovněž lze třetím VCO nebo LFO1 modulovat vibrato. Množství této modulace se řídí samostatným knobem. Hned nad ním je další knob "Glide" ovládající rychlost portamenta pro výsledný zvuk všech oscilátorů. Dva nízkofrekvenční oscilátory bohužel nejdou s ničím synchronizovat, pouze notou odstartovat jeden výkmit. První může mít tři průběhy - saw, triangle a square, druhý - triangle, obrácený saw a random. Mixer obsahuje ještě šumový generátor a regulaci audio vstupu. Pokud není na audio vstupu nic zapojeno, může tenhle knob ovládat přimíchání výstupu na vstup vnitřní cestou. Říká se tomu tuším Moog feedback trick. Filtr je jen jeden - 24db/oct VCF. Může být modulován LFO1 nebo VCO3. Má keyfolower a obálku typu ADSR stejně jako VCA. Amplifier může být rovněž modulovám buď prvním nebo druhým LFO a vytvářet tak tremolo.
Tahle ukázka je průjezd presetama, částečně továrníma: http://www.syntheticaura.com/music/mfb01-presets.mp3
Na závěr dodám, že všechny parametry komunikují přes MIDI, tempo lze nastavit knobem nebo přes midiclock. Zvuky je možno uložit do celkem stovky paměťových pozic. Ve spodní části top panelu jsou tlačítka jednoduchého krokového sekvenceru. Je možné vytvořit a uložit padesát různých jednostopých sekvencí o maximální délce 32 kroků. Sekvence lze za hry prohazovat. Tlačítka sekvenceru je možno použít i jako jednoduchou klaviaturu.
Tohle jsou moje vlastní zvuky. Znějí samozřejmě, ale chvilku to trvá než dostanou tuhle finální podobu: http://www.syntheticaura.com/music/mfb01-vlastni.mp3

Access Virus rack - pohled zevnitř

Virus šel nedávno do světa. Zbylo mi po něm pár fotek. Jednou nějak trucovalo podsvícení displeje, tak jsem ho otevřel. Slavný mnoha cenama ověnčený taneční virtuální analog bez obalu:

Tenhle šroubek neměl závit :)

Fotky studia

Po menším odbočení se vracím k tomu hlavnímu. Aby bylo jasno o co jde, tady je fotka místa, kde se páchá Synthetic aura:

Tahle kytarová sekce je spíš k relaxaci a do tracků moc nezasáhne. I když nikdy neříkej nikdy.

Balaton Sound 2007 - jen stručně

Když se tak probírám fotkama, tak se jen krátce zmíním o loňském festu na Balatonu. Bylo to v půlce července kousek od Siofoku. Hlavní tahouni: Basement Jaxx, Beastie Boys, Junkie XL, Brand New Heavies.

Docela sexy propagační video:

<

Dovolená - Makadi, Egypt

V půlce února tady bylo počasí úděsné. Čtyři hodiny letu a je všechno jinak - teplá voda, opalování, korály, žádné depky. Takhle to vypadá v zálivu Makadi, 38km od Hurgády. Fotek moc nemám. Videa celkem dost, jenže není čas to zpracovat. Jeden den se jelo do Káhiry, ale autobusem už bych to příště neriskoval. Je to ideální relativně levná dovolená na únor. Jindy bych tam asi nejel. Noční život tam neexistuje.

Tenhle luxus je ale pouze pro turisty z Evropy. Chudší vrstvy místních obyvatel bydlí spíš takhle(točeno z autobusu v Káhiře):

Sraz Electrozone

Ve dnech 1. a 2. 3. 2008 proběhl sraz internetového fóra Electrozone v Praze v prostorách prodejny Audiopro. Přišlo zhruba 40 lidí. Někteří donesli pár synťáků na vyzkoušení ostatním. V poslechové místnosti byla možnost porovnat současné nearfieldy.



Více videa můžete najít na YouTube po zadání "petenesss" - jj, tam už nějaký double-s peteness řádí déle (podobnost čistě náhodná), proto 3 x s.

Něco o mašinkách

V návaznosti na předešlý příspěvek se pokusím vyjmenovat a stručně popsat nástroje a vybavení, které používám nebo v minulosti tvořily vybavení studia.

Aktuálně:

Korg poly 800 - poslední úlovek, analog/digitál levný synťák z osmdesátých let. Teoreticky osmihlasá polyfonie, ve skutečnosti pokud bereme jako standard 2 oscilátory, je to čtyřhlas. Má jen jeden spodní filtr společný pro všechny hlasy, nemá PWM, komplikovanou možnost ukládání. Zkrátka je celkem na nic, nikdo ho nechce......má ale nádherný zvuk, který miluju!

Roland Alpha Juno 2 - tenhle synt zmíním hned za Polym, protože je to jeho konkurent. Taky žádná kroutítka, takže zvuky to chce připravit předem a uložit. Je to vlastně můj první analog, proto si ho nechám.

Yamaha TX7 - desktop verze legendární DX7, je to ta první verze. Hodně šumí. Zatím jsem na ni neměl čas, ale má něco do sebe a bude se to používat.

Korg MicroKORG - jediný VA, který zůstává. Má výborný vocoder, dobré filtry, pěkný distortion, je použitelný. Bude předmětem samostatného článku.

Moog Rogue - prostě Moog, asi ten nejjednodušší ze všech. Lezou z toho ale neuvěřitelné zvuky. Možná znáte producenta Rogue Element a zvuky jako když mečí koza. No tak to je tohle - stačí pohnout mod kolečkem.

MFB Synth II - vynikající a levný současný analog modul. Nejvyšší model výrobce. 100% analog, 3 oscilátory, PWM, 2x ring modulace, sync osc, frekvenční modulace filtru. Jeden z nej co mám a obrovský zdroj inspirace. Bude článek.

DSI Prophet 08 - současný polyfonní analog. Je to asi největší investice do jedné věci. Dlouho jsem toužil po Polyevolveru od DSI, ten je ale ještě dražší. Prophet má jen dva oscilátory, může ovšem vrstvit dva zvuky, takže je to jako 4osc. Celkově 8 hlasů (16 oscilátorů). Zní podobně jako Jupitery, Oberheimy. Kroutítka zabírají trochu pomalu a tak třeba pro rychlejší změnu filtru používám expression pedál. Modulačních možností je tolik, že jejich kombinací vám po stisknutí klávesy zahraje skoro celou písničku. Rovněž chystám článek.

Kurzweil ME - současný ensemble modul, 16 bank po 16ti zvucích( hlavně piana, el. piana, stringy, basy a jiné), 9 druhů reverbu. Možnost editace je ořezaná na kost. Po vypnutí se ztratí nastavení. Je to ale v Kurzweil kvalitě a skvěle se prosazuje v mixu.

Akai MPC 1000 - Drum sampler/sekvencer. Nemá moc možností práce se samplama, ale pro mé účely plně dostačující. Je k tomu dokoupena z eBay 128MB ramka + 2GB flash karta za celkem asi 1500 Kč a bohatě mi to stačí. Neuvažuju o HDD. Vlastně díky MPC už teď moc nezapínám počítač.

Denon S3500 - DJ přehrávač, zabudované efekty - Flanger, Filter Lo/Hi/band, Echo které může jít až do loopu. Ty efekty fungují bezvadně. Pak je tam taková vychytávka, že při scratchování to může hrát jen v jednom směru - celkem na prd. Je to ale perfektní hračka, dá se s tím strašně vyblbnout, zapomeňte na KaossPad.

Korg Kaoss Pad 2 - bych málem zapoměl, je tam někde dole pod něčím :) Nebudu ho prodávat, může se hodit i když kvalita zvuku pokulhává za vším výše jmenovaným. Možná měl být v následující sekci, je to ale spíš inspirativní hračka než seriozní FX.

Něco málo efektů:

Ensoniq DP2 - podstatně levnější alternativa něčeho od Eventide:) každopádně je to tam! Nádherné reverby, simulace ampu i různé srandičky - všechno tak trochu zašuměné, ale pěkně. Na delaye to není, to se mi nějak nepovedlo zatím z toho dostat.

BOSS VF1 - taky pěkný efekťák, taky digitál ale už čistější. Skvěle umí různé filtrované zvuky jako z podvodního světa nebo z vysílačky, to je na vysoké úrovni.

Electrix Filter Queen - malá nenápadná půlrackovka, analog, Jde přepínat mezi 2 a 4-polovým filtrem. Ten strmější je bezvadný a v tohle modu pracuje Queen jako dva nezávislé mono kanály. Takhle přes to ženu MFB a druhým Mooga, které klasicky mají jen VCF. Queen má čtyři možnosti: Hipass, Lowpass, Bandpass a Notch. Kromě čudlu resonance to má ještě něco jako obálku, kde se nastavuje mezi dvěma krajníma tvarama kolínka a je to opravdu mazec. Hlavně ten HiPass - to je hlavní zbraň Electrixu. Má to LFO, bohužel bez midi, bez tapu. S MFB synthem tahle malá srandička dokáže neskutečné analogové zvuky. Skutečně AWESOME! Ukázky budou.

Electrix Mo-Fx - analog, nezajímavý distortion, hodně crazy flanger, tremolo - tak co chtít od tremola, ale největší síla je delay a když se využije sedmipolohový filtřík s tím luxusním hipassem tak to udělá nepopsatelný, jinde nenapodobitelný efekt - stojí to za to. Má MIDI nebo se dá natapovat tempo.

Roland DEP-5 - strašně pěkný modulační reverb, chorus s reverbem. Působivé hlavně s dlouhým reverbem.

Pak mám ještě dvě kytary, lampové kombo Laney LC30II a k tomu krabky - kvákadlo VOX, PODa, něco od Electro Harmonix - Big Muff, Small Stone, Q-tron, MemoryMan Hazarai - poslední dva používám i na synty. Q-tron je funky obálkový filtr - buď to dělá Kwak, Kwak nebo Auwa, Auwa :). Hazarai je reverb/echo/multitap echo/looper, dá se uložit 7 presetů, je stereo a asi nejhezčí co z něj leze jsou hrátky s reverzním zvukem. Pak mám pár lehce historických krabiček Soundtank. Z toho je použitelný delay, jinak je to o ničem.....jo a mikrofon Rode NT2A s origo pavoukem, slušný ne-čínský kondenzátor na zpěv a na kytaru. Zbytek nemá cenu uvádět.

V poslední části uvedu jen výčet gearu, který jsem měl a z různých důvodů má dnes už jiného majitele:

Novation KS rack
Clavia Nord rack (1)
Clavia Nord Rack 3
Korg X5D
Zoom RT123
Waldorf Pulse
Access Virus rack
FAT 383 Freebass
Lexicon MPX 550
SPL Tube Vitalizer
Akai s1000

Snad jsem na nic nezapoměl. Občas se stane nečekaná věc, že člověk zapojí za sebe dvě totálně lowendové věci a dohromady z toho vyjde zvuk, který vás posadí na zadek. Tohle se stalo třeba u Korgu X5D, když se mezi něj a mix zapojil Behringer MiniCom. Mělo to zvuk jak z televizního večerníčku. Furt jsem na toho Korga hrál i když jsou to spíš GM zvuky, které mě nezajímají.

Příště už půjde o podrobnější popis některé mašinky.

Peteness

Jak to všechno začalo

To že mě stále víc zajímají analogové syntezátory a studiový hardware obecně začalo náhodou - jak jinak. Vemu to ale od Adama. Nejlepší léta, mládí, jsem prožil na sklonku let osmdesátých. Syntezátory byly všude, v rádiu byl pravidelně Michal David, v lepším případě Modern Talking. Není divu že má rebelská duše se vzhlédla nejdřív v dlouhých vlasech, pak v punku, prostě v kytarové muzice. Rodiče nevěděli jestli chtějí doktora nebo architekta, neměli bohužel ani jasno jakou cestou kýženého docílit. Já měl jasno. Ostřílený kytarový kamarád mi prodal za 800,- krásnou černou Jolanu Diamant neboli Jandovku a hráli jsme metal, protože on to chtěl :) Ve skutečnosti mě ale zajímal androš a tomu jsem se pak věnoval do svých zhruba čtyřiadvaceti. V té době už se ale v showbusinessu měnily pozice, protože s příchodem Nirvany v roce 1991 bylo najednou všude plno kytarových kapel a ty původní podzemní kapely zase pro změnu začaly experimentovat s elektronikou a tanečními beaty. Byl v tom dost zmatek a pro mě to bylo svým způsobem kruté období i v osobním životě, kdy se mi poprvé rozpadl nadějný vážný vztah, dost jsem pil, neměl jsem ukončeno žádné vzdělání a pracoval jsem za 4500.- měsíčně. Pokud jsem chtěl tenhle deficit dohnat a nic jiného nezbývalo, moc času na muziku už jsem neměl. Z tohohle důvodu jsem to tenkrát vzdal.
Pak se dlouho nic významného nestalo, řěšily se existenční věci, dálková studia. Někdy v roce 2002 jsme se domlovili s jednou internetovou kamarádkou z Chomutova, že bychom se rádi viděli a dali jsme si schůzku v Praze. Byl to pro mě nesmírně důležitý den. Abych se ve vlaku nenudil, koupil jsem v trafice časopis Muzikus. Kdysi jsem ho občas čítával a tehdy tam náhodou po letech ležel na pultě. Vzpoměl jsem si na časopis Vlasta - ano, ta Vlasta z písničky Visacího Zámku, o které pánové z pódia rádí tvrdí, že nebýt zapadlých moravských regionů, Vlasta by už dávno zkrachovala. Nevím jak Vlasta, ale Muzikus (soudě dle toho, že Muzikus jsem v našem zapadlém regionu dlouho neviděl) přežil spíš díky stověžaté matičce. Začetl jsem se tedy do Muzikusu a objevil pro mě neznámý svět softwarových sekvencerů, syntezátorů, samplerů. Doma pak u počítače přišly na řadu jako první Fruity Loops, které měly výhodu, že hned po spuštění stačilo klikat na různé čtverečky a ono to hrálo. Zkoušel jsem se tím programem prokousat dál, dokonce jsem dal dohromady asi pět songů, ale moc mi to nešlo. Pak jsem zkoušel Sonic Foundry Acid, to už se mi líbilo víc. Poměrně dlouho mě držel Reason, který byl omezen vlastními interními pluginy, tudíž odpadlo zajímavé experimentování s VST. Taky mu chyběl přímý recording audia. Myslím, že ještě teď bych byl schopný v něm pracovat, to se nedá zapomenout. Brzy mi došlo, že další pokrok je možný jen s přechodem na profi software. Volba se zůžila na Cubase a Logic. Mám Athlona, tudíž jsem si vybral Cubase. V Americe je to nejrozšířenější soft a existují k němu dvě tlusté knížky v češtině. Nutno dodat, že Cubase mám dodnes a to verzi 3. Nad upgradem zatím neuvažuju, stejně jako nechci Vistu. Do výkonnější sestavy půjdu až bude podpora Visty na patřičné úrovni a klasické harddisky budou plně nahrazeny flashi za dostupnou cenu.
Příště se zmíním o mašinkách, které mi prošly rukama.

peteness