To že mě stále víc zajímají analogové syntezátory a studiový hardware obecně začalo náhodou - jak jinak. Vemu to ale od Adama. Nejlepší léta, mládí, jsem prožil na sklonku let osmdesátých. Syntezátory byly všude, v rádiu byl pravidelně Michal David, v lepším případě Modern Talking. Není divu že má rebelská duše se vzhlédla nejdřív v dlouhých vlasech, pak v punku, prostě v kytarové muzice. Rodiče nevěděli jestli chtějí doktora nebo architekta, neměli bohužel ani jasno jakou cestou kýženého docílit. Já měl jasno. Ostřílený kytarový kamarád mi prodal za 800,- krásnou černou Jolanu Diamant neboli Jandovku a hráli jsme metal, protože on to chtěl :) Ve skutečnosti mě ale zajímal androš a tomu jsem se pak věnoval do svých zhruba čtyřiadvaceti. V té době už se ale v showbusinessu měnily pozice, protože s příchodem Nirvany v roce 1991 bylo najednou všude plno kytarových kapel a ty původní podzemní kapely zase pro změnu začaly experimentovat s elektronikou a tanečními beaty. Byl v tom dost zmatek a pro mě to bylo svým způsobem kruté období i v osobním životě, kdy se mi poprvé rozpadl nadějný vážný vztah, dost jsem pil, neměl jsem ukončeno žádné vzdělání a pracoval jsem za 4500.- měsíčně. Pokud jsem chtěl tenhle deficit dohnat a nic jiného nezbývalo, moc času na muziku už jsem neměl. Z tohohle důvodu jsem to tenkrát vzdal.
Pak se dlouho nic významného nestalo, řěšily se existenční věci, dálková studia. Někdy v roce 2002 jsme se domlovili s jednou internetovou kamarádkou z Chomutova, že bychom se rádi viděli a dali jsme si schůzku v Praze. Byl to pro mě nesmírně důležitý den. Abych se ve vlaku nenudil, koupil jsem v trafice časopis Muzikus. Kdysi jsem ho občas čítával a tehdy tam náhodou po letech ležel na pultě. Vzpoměl jsem si na časopis Vlasta - ano, ta Vlasta z písničky Visacího Zámku, o které pánové z pódia rádí tvrdí, že nebýt zapadlých moravských regionů, Vlasta by už dávno zkrachovala. Nevím jak Vlasta, ale Muzikus (soudě dle toho, že Muzikus jsem v našem zapadlém regionu dlouho neviděl) přežil spíš díky stověžaté matičce. Začetl jsem se tedy do Muzikusu a objevil pro mě neznámý svět softwarových sekvencerů, syntezátorů, samplerů. Doma pak u počítače přišly na řadu jako první Fruity Loops, které měly výhodu, že hned po spuštění stačilo klikat na různé čtverečky a ono to hrálo. Zkoušel jsem se tím programem prokousat dál, dokonce jsem dal dohromady asi pět songů, ale moc mi to nešlo. Pak jsem zkoušel Sonic Foundry Acid, to už se mi líbilo víc. Poměrně dlouho mě držel Reason, který byl omezen vlastními interními pluginy, tudíž odpadlo zajímavé experimentování s VST. Taky mu chyběl přímý recording audia. Myslím, že ještě teď bych byl schopný v něm pracovat, to se nedá zapomenout. Brzy mi došlo, že další pokrok je možný jen s přechodem na profi software. Volba se zůžila na Cubase a Logic. Mám Athlona, tudíž jsem si vybral Cubase. V Americe je to nejrozšířenější soft a existují k němu dvě tlusté knížky v češtině. Nutno dodat, že Cubase mám dodnes a to verzi 3. Nad upgradem zatím neuvažuju, stejně jako nechci Vistu. Do výkonnější sestavy půjdu až bude podpora Visty na patřičné úrovni a klasické harddisky budou plně nahrazeny flashi za dostupnou cenu.
Příště se zmíním o mašinkách, které mi prošly rukama.
peteness
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat